KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Z médií Marian Jurečka: Po krizi si řekneme, kdo, kdy a co skutečně objednal
Zpět

Marian Jurečka: Po krizi si řekneme, kdo, kdy a co skutečně objednal

Přidáno 19. 3. 2020
Ilustrační foto
Forum24.cz

Předseda lidovců Marian Jurečka jezdí po republice s rouškami a v situaci, „jakou jsme tu od druhé světové války neměli“, vybízí jak ke kritice vlády, tak i ke spolupráci s ní. Zároveň ale v rozhovoru pro deník FORUM 24 dodává, že není možné, aby opozice a veřejnost suplovaly v základních věcech stát.

Na Českou republiku dolehla bezprecedentní hrozba. Brání vláda správně veřejný zájem?
Vláda se snaží chránit obyvatele, ale některá rozhodnutí mohla přijít dříve. Na druhou stranu ani předchozí vlády by se nedokázaly vyvarovat chyb.

V případě restrikcí asi těžko vládě vytýkat jejich načasování, potíž je spíš s nedostatkem zdravotnického materiálu…
Pokud jde o ty restrikce, i tam vidím některé rezervy. Už v sobotu jsem apeloval na členy vlády, aby nařídili povinné nošení roušek na veřejnosti, vláda s tím otálela, pan premiér nám ještě v neděli říkal, že to je zbytečné, nakonec, zaplať pánbůh, k tomu vláda čtvrtkem počínaje přistoupila.

Jinak až zajistíme zdraví a bezpečnost obyvatel, tak pak si pojďme vyříkat, kdo, kdy a co přesně skutečně objednal, jak to bylo potvrzeno, co se dělo od 28. ledna, kdy nám pan ministr Vojtěch říkal, že z jeho pohledu jsme na to dobře připraveni a není potřeba tady „vytvářet žádnou paniku“.

Jakou formou to chcete analyzovat?
Bude potřeba si sednout v rámci Zdravotního i Bezpečnostního výboru a požadovat, aby ministerstva, především Ministerstvo zdravotnictví předložila, co konkrétně dělala, aby předložila dokumenty dokládající průběh objednávek. Mám totiž pocit, že z hlediska zdravotnických ochranných pomůcek se věci začaly hýbat až v okamžiku, kdy do toho vstoupilo Ministerstvo vnitra a pan vicepremiér Hamáček. Do té doby se o tom, mám pocit, jen mluvilo a týdny jsme poslouchali, že za týden  pomůcky přijdou.

Co si odnášíte z dosavadního průběhu aktuální krize?
Tu krizi máme teprve před sebou, už teď nicméně existuje několik poučení.

Zaprvé, už nemůže docházet k tomu, aby se tu zlehčovaly státní hmotné rezervy. Když na podzim proběhla debata o prodeji kovů, opakovaně jsem zdůrazňoval, že ty 2,2 miliardy korun se nemají rozpustit ve státním rozpočtu, ale mají se ponechat pro účel vytváření státních hmotných rezerv a má se dokoupit i jiné vybavení, přičemž jsem zmiňoval i vybavení zdravotnické. Pan Babiš tehdy ještě z pozice ministra financí požadavky ministrů na státní hmotné rezervy zlehčoval.

Druhé poučení je to, že se musí změnit bezpečnostní politika státu i Evropské unie. Se zdravotnickými pomůckami a účinnými látkami pro léčiva nemůžeme být závislí na několika málo výrobních podnicích v Asii. Ukazuje se, že i za cenu vyšších nákladů budeme muset říci, že je strategické, aby se tyto věci vyráběly i na území EU. Nemůžeme být takto vydáni napospas do rukou jednoho státu.

Pro nedostatek ochranných pomůcek lze mít do určité míry pochopení, jiná věc ovšem byla ono opakované plané ujišťování, že pomůcky budou. Nakolik to zkomplikovalo situaci?
Nikdo z nás ani v první polovině února nepředpokládal, že se ta infekce rozšíří takovým způsobem v Evropě včetně České republiky. Druhá věc je ta, že včas, dejme tomu na konci minulého týdne, neřekli, „občané, podcenili jsme to, omlouváme se, ale pojďme teď všichni napnout síly pro to, ať to firmy i jednotlivci můžeme doma ušít a zajistit si tak sami ochranné prostředky“. Lidi to tedy dělali individuálně na základě určitého pocitu, až teprve ve středu vláda přiznala, že je potřeba, aby lidi vzali část iniciativy do vlastních rukou. Sám jako představitel opozice jsem k šití roušek lidi vyzval o víkendu a za KDU-ČSL máme desítky lidí, kteří tak dobrovolně činí, sám jsem ve středu vezl dobrovolníkům plné auto textilií na šití roušek, které jsem večer a v noci rozvážel po sociálních a zdravotnických zařízení na trase mezi Brnem a Ostravou. Není možné, abychom takto suplovali fungování státu.

Stát vyhlásil ochranná opatření, jejichž porušení označuje za trestný čin, přesto se je však nechystá vymáhat. Je to v pořádku?
Jsme v situaci, kdy rozhodnutí, která dnes vláda ukládá občanům a firmám, za stavu, který tady od II. světové války nebyl, není schopna vymáhat. Je spíš nutné, aby si občané konečně uvědomili, že je opravdu krizový stav, kdy záleží na zodpovědnosti každého z nás, jestli tu situaci zvládneme, nebo budeme umírat.

Co může udělat opozice pro to, aby situace byla zásadně lepší?
Dávat konkrétní podněty a argumenty, co má vláda dělat lépe, a táhnout s ní za jeden provaz. Ode mě dostala tipy i na možnosti nákupu zdravotnického materiálu v zahraničí. V noci na středu jsem mluvil s náměstkem ministra zahraničí o dvou stovkách Čechů uvízlých na filipínském ostrově, o možnostech, jak je dostat domů. Podobně jsem v neděli pozdě večer upozorňoval ministra Hamáčka na to, že se mi ozývají z vedení moravských nemocnic, že pokud zůstane striktní zákaz přechodu pracovníků mezi Českem a Slovenskem, tak v Hodoníně mohou zavřít ARO, protože tam je polovina sestřiček a lékařů ze Slovenska. Ministr to promptně řešil se svým protějškem. To je podle mě dnes role opozice.

Vy jste, pane předsedo, měl zrovna štěstí, že vaše doporučení padla na úrodnou půdu a ministři na ně reagovali. Jestliže ale doktorka Peková nabídla možnost navýšit kapacity testování potenciálně nakažených, tak zřejmě nezapadala do komunikační strategie hnutí ANO, které ji kritizovalo a odmítlo.
To je jedno z pochybení, která ta vláda dělá, v úterý jsem laboratoř paní lékařky Soni Pekové přímo zmiňoval na jednání s premiérem a vybranými členy vlády. Následně jsem dostal zprávu, že už s touto laboratoří počítají. Je smutné, že to trvalo týden, ale podařilo se to. Později bude třeba zjistit, proč to tak bylo, kdo na ministerstvu rozhodl, že se s ní nebude počítat, kdo ji z příslušného registru laboratoří vyřadil.

 

kategorie Z médií