KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Nový hlas Obzory NH: Obzory: Na čem stojí KDU-ČSL?
Zpět

NH: Obzory: Na čem stojí KDU-ČSL?

Přidáno 10. 12. 2019
K ideovým východiskům křesťanskodemokratické politiky
Tradiční politické strany procházejí vážnou krizí identity, a to hlavně kvůli vyčpělosti a zprofanovanosti svých ideových základů. Většina liberálů už nevěří, že lékem na neduhy společnosti je volný trh. Ekonomické krize ukázaly, že trh potřebuje regulaci a ne každý je schopen se sám o sebe postarat. Radikální levici a komunistům už nikdo nevěří vizi vytvoření pozemského ráje. Společnost sobě rovných, kteří budou stejně usilovně pracovat a stejně vlastnit, je nebezpečná utopie. Vyprázdněná je i moderní levice: místo úsilí o zlepšení sociálního postavení těch nejchudších se pokouší o novou „osvícenou“ společnost, vytlačuje z veřejného prostoru křesťanství a zpochybňuje klasickou rodinu.

Vedle liberálního individualismu a socialistického kolektivismu však existuje i středový směr křesťanskodemokratické politiky, vycházející z evropského konzervativního proudu. V době politické nestability a pochyb nad směřováním společnosti je dobré si připomenout, kde jsou naše kořeny. Evropské konzervativní smýšlení a křesťanskodemokratická politika nejsou žádnou složitou teorií. Naopak, na základě zkušeností řady generací předkládají historicky osvědčené hodnoty pro fungování celé společnosti. Jsou to tradice, princip společnosti jako rodiny, autorita a spravedlnost a subsidiarita.
 

Tradice

Je poutem mezi našimi předky, námi a našimi potomky. Dává nám práva užívat duchovní a hmotné plody práce našich předků, předává nám do správy náš stát, naše obce, naši přírodu, zároveň nám však ukládá povinnost o tyto statky pečovat a předávat je budoucím generacím. Tradice zprostředkovává křesťanskou víru, která lidem pomáhá orientovat se v rychle se měnícím světě. Z kořenů křesťanské kultury pramení evropské umění, vzdělanost, právo a v neposlední řadě demokracie. Za povšimnutí přitom stojí, že silnou demokracii najdeme jen ve státech s křesťanskými kořeny. Tradice také ukazuje, jak má vypadat rodina. Toto společenství muže, ženy a dětí existovalo dávno před vznikem samotných států, přesto je v poslední době čím dál více zpochybňováno sociálními inženýry. Snahy o rozbití klasické rodiny berou v potaz jen svobodnou volbu jednotlivců, ne práva dětí na otce a matku. Nevnímají zkušenost mnoha generací dobrých rodin a ignorují vědecké výzkumy, jež potvrzují blahodárný vliv výchovy otce a matky na rozvoj dítěte.
 

Princip společnosti jako rodiny

Vychází ze sociálního učení, jež formulovali papež Lev XIII. a další papežové. Všichni občané nejsou stejní, podobně jako nejsou stejné děti v rodině. Někteří jsou zdraví a silní, jiní slabší nebo nemohoucí. Někteří svědomitější, jiní vychytralejší. Stát má povinnost starat se o všechny, ale ke každému přistupovat se zvláštní péčí. Těm schopnějším dát možnost své nadání rozvíjet, těm méně silným pomoci. Stát nemá nikomu bránit v růstu a nesmí nikoho nechat padnout. Pro konzervativce je nedotknutelné soukromé vlastnictví, jehož člověk dosáhl svou pílí a pracovitostí. Nikdo nemá právo mu je brát. Stát má podporovat ty, kdo podnikají, protože podnikání přináší plody i celé společnosti. Podnikající dává druhým zaměstnání a platí daně (které stát využívá ku prospěchu všech), rozvíjí svůj podnik a přichází s inovacemi. Stát nemá podnikatelům klást zbytečné překážky, zahlcovat je velkými daněmi, byrokracií a omezeními.
Na druhou stranu jsou tu lidé méně nadaní, lidé, které v životě potkalo neštěstí, kteří jsou z rozpadlých rodin, opuštění nebo nemocní. Zde má stát povinnost se o ně postarat, podat jim pomocnou ruku a nenechat je padnout na dno. Sociální zabezpečení musí každému zajistit důstojnost a bezpečí. To ale neznamená, že by měli být zvýhodňováni na úkor pracujících ti, kdo pracovat mohou, a z vlastního rozhodnutí nechtějí. Všem rodičům má být umožněno, aby se o své děti postarali sami a zajistili jim kvalitní životní podmínky.
 

Autorita a spravedlnost

Konzervativci věří, že člověk je ze své podstaty nedokonalý. Proto je tak důležité rozlišovat dobré od špatného. Děje se to nejprve v rodině, kde rodiče učí své potomky rozeznávat spravedlnost od nespravedlnosti. Po rodině nese tuto autoritu stát. Společnost musí být řízena spravedlivými a vymahatelnými zákony. Slabší je třeba chránit a vytrhnout z moci bezohledných vyděračů, kteří nezřízeně zneužívají lidi pro zisk (Lev XIII.). Zákony často nepostihují do očí bijící nespravedlnosti a křivdy; to vidíme na množství obětí dnešních podvodníků a lichvářů, kteří zneužívají děravých zákonů a důvěřivosti lidí. Stát má povinnost účinně regulovat hospodářský život a usměrňovat nadnárodní finanční organizace. Tím, jak je finanční kapitál soustřeďován do rukou několika málo jednotlivců, je ohrožována sama existence demokratické společnosti. Stát má právo a povinnost ovlivňovat hospodářskou moc a svobodnou soutěž a mocí své autority ji udržovat v patřičných mezích v zájmu spravedlnosti a obecného blaha.
 

Subsidiarita

Odvozuje se od latinského slova subsidiaris, „podpůrný“. Podle této zásady se má rozhodování o veřejných záležitostech dít co nejblíže občanům. Subsidiarita je opakem centralismu a reakcí na socialisty, kteří usilují o centrální plánování a řízení celého státu, společnosti i rodiny. Podle křesťanské demokracie má stát dbát na dodržování práva a spravedlnosti, ale nesmí zasahovat do každodenního života lidí tam, kde to není nutné. To, co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost (Pius XI.). Zásadu subsidiarity aplikujeme v samosprávách, které mají mít co nejvíce pravomocí a rozhodovat co nejblíže občanům. Subsidiarita stála u zrodu Evropské unie a je obsažena v jejích základních dokumentech. Je samozřejmě otázkou, nakolik je v současnosti dodržována.
 

Svoboda i důstojnost člověka

Konzervativní principy křesťanskodemokratické politiky byly funkční dříve a jsou platné i dnes. Ostatní velké ideové systémy se zdiskreditovaly. Liberalismus se ukázal naprosto neschopným řádně vyřešit sociální otázky a socialismus přicházel s lékem, který byl daleko horší než choroba (Pius XI.). Křesťanskodemokratické hnutí je svébytný a nezaměnitelný politický směr, který hájí důstojnost a svobodu člověka a vyhýbá se extrémům lhostejného liberalismu i utlačujícího socialismu. Je na nás, abychom jej znovu aplikovali na aktuální problémy naší doby.

Jiří Horák
sociolog, člen Celostátního výboru a starosta Bučovic
kategorie Nový hlas