Tak pravil 15. října 2019 po výroku Ústavního soudu předseda lidoveckých senátorů Petr Šilar. Klíčovou úlohu při rušení zdanění církevních restitucí měli poslanci a senátoři KDU-ČSL.
Plénum Ústavního soudu zrušilo tzv. zdanění církevních restitucí, prosazené v Poslanecké sněmovně hnutím ANO, hnutím SPD, komunisty a ČSSD. Soud rozhodl ještě před nabytím účinnosti zákona, tedy před 1. lednem 2020. Soud odpůrcům z řad KDU-ČSL a dalších stran přiznal, že jejich podněty byly důvodné.
Restituce slouží k odčinění některých majetkových křivd, spáchaných v období let 1948 až 1989, kdy „byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu [...], zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný“ (§ 2 zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu). Už restituční předpisy z 90. let počítaly s tím, že v budoucnu budou upraveny i majetkové poměry státu ve vztahu k církvím a náboženským společnostem.
Proč finanční náhrady
Zákonem o majetkovém vyrovnání se stát zavázal být pro církve a náboženské společnosti seriózním smluvním partnerem. Zavázal se vyplatit jim finanční náhradu za komunisty zabavený majetek, který nelze vydat naturálně. Kromě hlavního účelu měla finanční náhrada také funkci přípravy církví a náboženských společností na budoucí ekonomickou odluku od státu, za který církve plní mnoho úkolů, hlavně v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb.
Církve a náboženské společnosti (vyjma baptistů) se později se státem smluvně dohodli na finanční náhradě, která bude v zákonem i smlouvou stanovené a valorizované výši vyplácena v 30 ročních splátkách. Zákonodárci ANO, SPD, KSČM a ČSSD nerozhodli retroaktivně o zdanění, ale chtěli fakticky snížit finanční náhrady, na jejíž celou výši vznikl církvím a náboženským společnostem právní nárok a legitimní očekávání.
Klíčové je vyjádření Ústavního soudu, jímž konstatuje, že dodatečné snížení finanční náhrady za křivdy způsobené zločinným komunistickým režimem míří proti základním principům demokratického právního státu. Většina v Parlamentu porušila principy právní jistoty, důvěry v právo a jeho předvídatelnost a ochrany nabytých práv. To jsou, spolu s právem na vlastnění majetku (podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod) stěžejní principy demokratické společnosti.
(red., zdroj: Ústavní soud)