KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Archiv 2015 Ve vypjaté době se na vyznání ptát nemůžeme
Zpět

Ve vypjaté době se na vyznání ptát nemůžeme

Přidáno 16. 9. 2015 tiskové oddělení
Ilustrační foto
16.9.2015 Lidové noviny Daniel Herman
Proč se k nám najednou hrne tolik běženců? Jsou obětí občanských válek, ekonomickými uprchlíky, či to jsou nasazení agenti Islámského státu, kteří chtějí rozvrátit naši civilizaci? Nebo jsou to turisté zvláštního druhu, kteří si zakoupili pašerácké služby a vybaveni moderními mobily si přijeli do Evropy pro sociální dávky?

Těch otázek je mnoho. Třeba: máme morální a praktickou povinnost imigranty přijímat, nebo to znamená ohrožení pro naši civilizaci? Tady ale přece nepomůže nic jiného nežli zdravý rozum spojený s morálkou.

Předně – pokud jde o složení uprchlíků, velká část jich pochází ze Sýrie, která je zcela rozložena občanskou válkou (pokud tady má slovo občanský ještě nějaký smysl). Obviňovat ze situace v Sýrii a dalších zemích Západ není namístě. V těchto zemích roste napětí už dlouho, jsou to často uměle vytvořené státy, kde se mísí nejen koloniální dědictví, ale také prastaré resentimenty, se kterými nemáme nic společného. Spor mezi sunnity a šíity se nás skutečně netýká; aspoň ne tehdy, jde-li o otázku viny. Lidé prchají ze Sýrie, protože se tam nedá žít; spíše se tam dá stále častěji zemřít. Pokud těmto lidem nepomůžeme, tak nejspíš zahynou. Chudoba k nám žene lidi z Eritreje, Somálska, Kosova a Afghánistánu.

Je tedy třeba rozlišovat dvě věci. Jednou je humanitární stránka problému, tou druhou je střet mezi naší kulturou a islámem. Spor se vede o to, zda je viníkem oněch „krvavých hranic islámu“ islám samotný, nebo zda jde jen o extremismus. Pokud jde o samotné běžence, ve vypjaté době, kdy jim jde o život – ať už u nich doma, nebo na cestě –, se nemůžeme ptát na něčí náboženství. To by odporovalo univerzalitě lidských práv. Buď potřební jsou, nebo nejsou, s vyznáním to nemá co dělat.

Na náboženství se můžeme ptát až poté, kdy půjde o lidi, kteří by se měli integrovat do západní společnosti. Ani tam by nás to z politického a občanského hlediska nemělo zajímat do doby, než nastane problém, tedy když se něčí náboženské a kulturní zásady i praktiky dostanou do konfliktu s našimi zákony.

Je islám skutečně zvrácený ze své podstaty – jak se domnívají někteří jeho odpůrci, kteří se dokonce dožadují jeho zákazu? Je třeba vidět, že ze své podstaty není zvrácené nic. I různé děsivé ideologie jsou jen zdivočelé pravdy.

Je ale pravda, že některé náboženství může být kvůli svému vývoji snadnějším nosičem násilí a netolerance. V případě islámu to je neoddělení moci duchovní a světské, jak ho známe v západním křesťanství, a také vliv mnoha místních kmenových tradic. Křesťanství má za sebou také dobu násilí, mučení a lámání svědomí. Argumentovat tím, že to byly jen odchylky, ale ideál byl správný, připomíná ujišťování komunistů, že teď už to budou určitě dělat správně. Máme prostě podpořit ty síly v islámu, které jsou umírněné. Že jich není málo, je vidět i na tom, že na světě je miliarda muslimů; kdyby byla celá jejich víra od základu zvrhlá, vypadal by přece svět ještě o dost hůře než dnes.

S rozumem a bez hysterie

Aco „agenti“ Islámského státu? Upřímně řečeno, pokud by chtěl takzvaný Islámský stát způsobit v Evropě nějaké velké škody, stačilo by provést několik teroristických útoků. Jakých, to asi bohužel každého za bezesné noci snadno napadne. Kvůli tomu není nutné přesouvat desetitisíce a statisíce lidí. Na to stačí pár desítek lidí. Že se mohou extremisté snažit propašovat mezi běžence i své soukmenovce, je jistě možné. Mohou je ale propašovat i tak; kdykoli a kamkoli. Ostatně různých mladých a vykořeněných muslimů už je v Evropě tolik, že pašovat sem další je zbytečná námaha. Stačí si ukázat prstem a někoho si najdou – včetně různých zmatených konvertitů a konvertitek.

Karl Popper nazval jednu svou knihu Život je řešení problémů. Je to tak, že se nejdříve objeví problém, porucha, porušení očekávání. Pak nastanou pokusy problém vyřešit a nakonec vylučujeme pokusy neúspěšné. Tak musíme postupovat i nyní. Potřebujeme na to rozum, vyloučení hysterie a samozřejmě nějaký čas.
 

kategorie Z médií